A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Venezuela - Cestopisy

Venezuela 2012

neobjektivní a nesouvislý výčet drobností, který (snad) stojí za zmínku

Nečekejte žádnej cestopis, jen tady uvádím v plén pár postřehů z Venezuely
- intro Frankfurt: po příletu z Vídně nás (cca 120 cestujících) po slabé čtvrthodině čekání na ploše (při cca - 15 st.) naložil autobus pro cca 60 lidí ( teplota v autobusu už byla přijatelnějších cca - 5 st.) a po necelé půlhodině, kdy jsem již začal přemýšlet o tom, zda se nejedná o náhradní autobusovou linku do Caracasu, jsme opravdu dorazili k budově letiště. Kdybysme nebyli tak nalehko (všechno teplejší oblečení jsme zanechali v autě na letišti ve Vídni), snad bych jim i prominul tuhle příkladnou německou organizaci.
- přílet do Caracasu: již v letadle nám byly rozdány obdoby dnes již téměř zapomenutého kultovního cestovatelského formuláře „Celního a devizového prohlášení“ s tím rozdílem, že Chávezův socialismus se jeví jako důkladnější ve své snaze jít do podrobností. U každé položky se musí uvést počet kusů a cena, diskutabilní bylo např. oblečení (mám počítat pár ponožek jako 1 ks nebo 2ks? cenou je myšlena tržní hodnota mých ponožek před nebo po vyprání? nebo účetně pořizovací cena, snížená o amortizaci v závislosti na čase a způsobu používání?), léky (přepočítávejte tabletky…) nebo noviny a časopisy.
- Caracaský letiště je docela proslulý tím, že tam návštěvníci často zažívají první kontakt s kriminálními praktikami, my jsme měli hodně času na aklimatizaci a omrknutí prostředí, protože nás jakejsi uniformovanej pohůnek umístil do beznadějně nejhorší fronty u pasové kontroly
- taxíky z letiště jsou proslulý tím, že jen cca 70% dojede do Caracasu a ostatní „taxíky“ Vám dopřejou prohlídku místní vegetace na této dlouhé cestě, což by nebylo tak špatný, kdyby Vás předtím nezbavili veškerých hodnotnějších věcí, peněz a dokladů. - první noc jsme strávili v domě, jež byla naším hostitelem eufemisticky nazývána „casou grande“, z které se vyklubala casa pequeňa, kde byl ovšem burdel grande, takže až tak moc nekecal. Já jsem měl to privilegium, že mi byl poskytnut pokoj krásné asi dvacetileté dcery hostitele. Bohužel tato krasavice věnovala veškerý volný čas údržbě a snad i zvyšování své současné krásy, že jí poslední asi 2 měsíce nezbylo ani 5 minut na úklid „pokojíčku“ - jeden z nejdůležitějších úkolů, ke kterýmu jsme si vzali oporu místních domorodců, byla výměna peněz na černým trhu, kterej nabízí víc, než je dvojnásobek oficiálního kursu. Pro tento účel jsem nechal svoje kalhoty vybavit vnitřími kapsami, abych skryl tvrdou místní měnu co nejvíce před nezvanýma šátravýma ručkama. Problém nastal, když přede mnou přistál svazek bankovek asi 10 cm vysokej, po kompresi asi 5 cm… ale zase si kolemjdoucí mohli myslet že mám v kapse cihlu, místo obvyklejšího kaštanu a ani v naší mokré čtvrti neprojevil o obsah mých kapes nikdo zájem. Ještě se vrátím k procesu výměny peněz, dotyčnej zavřel svůj krámek, stáhnul roletu a každou sto dolarovku studoval asi 2 minuty. Já na oplátku vzal 1. ze 300 bankovek a jako ji zkoumal, až to den dotyčnej nevydržel a že prej mi dá jako garanci na každou bankovku razítko a vytáhl něco jako dětský tiskátko. To mě hodně rozesmálo a o garanci jsem neprojevil zájem.
- moc zábavný je ježdění autobusama po Venezuele. První dobrá informace je ta, že se na meziměstský autobusy nečeká a ani se nemusíte moc zajímat o jízdní řády. Jeli jsme celkem 7x v našich měřítcích delší trasy, ale vždycky jsme přišli na nádraží, našli autobus do potřebné destinace a sedli do něj a během pár minut se vždycky naplnil a jelo se. Největší zdržování jsou bezpečnostní prohlídky, kdy musíte dát (skoro) všechno do kufru, projdete bezpečnostním rámem nebo Vás prošacují nebo obojí a pak teprve můžete usednout. Pak přijde chica, která dělá prezenci v autobusu a každýho si zapíše i s číslem dokladu. Potom ještě každýho jednotlivě vyfotí (ale to nedělali pokaždý, mám podezření že jen slečny s vybraným estetickým cítěním si tímto rafinovaným způsobem pořídily moji fotku, zřejmě do památníčků, alb a na výzdobu holých stěn svých pokojíčků…) Další veledůležitá dvojosoba je DJ / konduktér, kterej se stará o to, aby byl autobus řádně ozvučen salsou a zamezil tak zřejmě nežádoucím hovorům za jízdy nejen s řidičem, ale i se všemi ostatními, bývá to opravdu nahlas. Někteří už to mají tak dramaturgicky promáknutý, že jakmile se blíží cíl cesty, nasazují obzvášť veselý až skočný kousky. V průběhu jízdy musí DJ ještě vykonat konduktérskou vsuvku, kdy obejde autobus a vybere peníze. Hodina jízdy stojí cca 30,-Kč. Co je na autobusech zajímavý je taky to, že i když je tam trvale přes 30 stupňů, tak nemají klimatizaci, ale polepený skla hodně tmavýma foliema a to včetně řidiče, kterej mívá vodorovně jen asi 25 cm širokej průzor.
konec první a poslední části

další cestopisy
Fotoalba
Komentáře
4
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
menima 01.03.2012 15:36
 

Moc čtivě napsané,opravdu jsem se pobavila :-)

  • Anonym (2)
ja-hoda nepřihl.
29.02.2012 21:40 89.103.156.***
 

Hezky se to četlo, vtip, nadsázka, nadhled. To mám ráda........Kdyby ses náhodou přemohl a psal dál, určitě "dorazím" si počíst. Děkuji ;-)

  • Anonym (2)
  • Anonym (1)
Sarka75 29.02.2012 18:49
 

Taky jsem se dobře pobavila, škoda, že to je první a poslední část.. :-))

  • Anonym (1)
  • Anonym (1)
manura
29.02.2012 14:53 84.16.117.***
 

pobavila jsem a vím že tudy moje cesta nevede nemám na to nemyslím kč :-D

  • Anonym (1)
  • Anonym (3)
Zpět na všechny diskuze